Jaroslav Kubera: homepage

DOBRÝ DEN, TADY KUBERA

ŽÍT A NECHAT ŽÍT – ŽIVOTNÍ ZÁSADA ZNÁMÉHO SENÁTORA, KTEROU CHCE PŘENÉST NA PRAŽSKÝ HRAD Když děláte rozhovor se senátorem a možným prezidentským kandidátem JAROSLAVEM KUBEROU (70), máte pocit, že sedíte u sopky, z níž se místo lávy valí myšlenky, pocity a obrazy a vy jen taktak stačíte zaznamenávat všechny ty odbočky, slepá ramena a sdělení, která se proplétají jako auta na složité křižovatce. Celý rozhovor měl začít otázkou, jestli není prezidentská kandidatura další z řady kuberovských vtipů. Ještě než byla položena, vytáhl pan senátor jiné prezidentské téma.

JÁ SI TEĎ POZICI prezidenta vlastně tak trochu zkouším při natáčení filmu, v němž hraju Edvarda Beneše.

V jakém filmu?

Moc toho říkat nemůžu, protože jsem vázán smlouvou, ale hraju prezidenta Beneše v připravovaném celovečeráku Ondřeje Trojana. Copak nevidíte, jak mám vystříhané kolečko na hlavě a přistřiženou ofi nu?

O co tam jde?

Je to příběh o poválečném šéfovi rozvědky, který po komunistickém převratu zdrhl do Venezuely a žil zde do 92 let. Byl to hajzl a současně pomáhal emigrovat lidem, ale taky z toho rýžoval peníze.

A co ta vaše skoro ohlášená prezidentská kandidatura?

Mnozí lidé neumějí rozlišit, kdy používám humor, protože většinou i vážné věci říkám s nadsázkou.

Zeptám se jinak: je pravda, že máte sedmnáct senátorských podpisů pod návrhem na vaši kandidaturu?

Není to pravda, mám jich devatenáct, podívejte. Na druhou stranu, když se objeví kandidát, s nímž budu spokojen, klidně před ním smeknu, strčím podpisy do tašky a hotovo. Nemusím je použít.

Vaše gesto čtu takto: Kubera si vytváří pozici pro případ, že Zeman odstoupí, aby mohl vystartovat do voleb. Je to tak?

Je to jen částečně pravda. Myslím, že Zeman do kampaně půjde, ukojí si ego, ale pak prezidentství položí. Je jedno, jestli to bude za měsíc, půl roku, nebo rok. Jak ho znám, bude se bavit, jak se o ohlodanou kost budou hádat zbylí kandidáti. To je jeden možný scénář. Strašně záleží na říjnových volbách do Poslanecké sněmovny a jejich výsledcích.

Jak ovlivní existence vlády prezidentské volby?

Někteří neúspěšní kandidáti do Poslanecké sněmovny usoudí, že by bylo dobré to zkusit „aspoň“ na Hrad.

Takže to shrňme: senátor Kubera má podporu 19 senátorů, ale podporu své strany nemá. Takže jste vlastně jen vystřelil světlici a řekl: Jsem tady a připraven.

To je možná pravda. Současně respektuju taktiku ODS mlčet do parlamentních voleb o prezidentském kandidátovi.

Pane Kubero, vy jste byl třikrát zvolen senátorem a šestkrát primátorem Teplic, je vám sedmdesát, k čemu potřebujete další úspěch?

To není tak, že mi končí nějaká funkce a já chci nutně druhou. Nejen v obecních a senátních, ale naposledy i v krajských volbách jsem si ověřil, že podporu lidí stále mám. Na podzim jsem se nechal umluvit a zapsat na naši krajskou kandidátku na poslední místo. Preferenčními hlasy jsem přeskočil a byl zvolen zastupitelem.
V politice to tak je. Když máte podporu a víte, že o vaše angažmá lidé stojí, jdete do toho. Víte, politika mě strašně baví a současně mě strašně štve rozdělená česká společnost. Mám na to určitou teorii.

Sem s ní.

Uvádím to na příkladu dvou kamarádů, kteří společně chodili do základní školy a sociálně na tom byli stejně. Po roce 1990 se však jeden stal úspěšným podnikatelem a ten druhý dělá, co dělal celou dobu. Těžce to nese a říká: Dyť on měl horší známky, pak začal kupovat byty a teď má milióny a já blbec dělám pořád v jedný a tý samý továrně. Druhý stres se týká části seniorů, pro něž byl přechod ze socialismu příliš překotný a stýská se jim po jistotách. Říkají: Vždyť nebylo všechno špatný, a kdo neprotestoval, tomu se nic nedělo. To vede ve společnosti k základnímu střetu.

Jak jej chcete jako prezident překonat?

Třeba i humorem. Víte, česká společnost má nedostatek pokory a současně nedostatek sebevědomí. To se týká i mě. Než jsem začal natáčet ten film o Benešovi, myslel jsem si, že je to brnkačka a zvládnu i tuhle roličku levou zadní. Teprve když jsem natáčel některé scény, pochopil jsem, jak je natáčení filmu obtížná práce. Dokonce tak, že si to nikdo neumí představit, takže k tomu mám velkou pokoru. Druhou a zdánlivě protikladnou českou vlastností je nedostatek sebevědomí. Češi jsou přitom neuvěřitelně šikovný národ, neuvěřitelně. Když ve Spojených státech se paní na úřadě vypne počítač, tak hned volá technika. U nás nejdříve vyzkouší konektory, pak udělá reset, a když to nepomůže, vystrčí to ze zásuvky a jede se dál. Z ničeho dokážeme vytěžit neuvěřitelně moc, a přitom se nám to neodráží na sebevědomí.

Slavný český kouč Pavel Vosoba říká: Já lidi nepoučuju, jen je posouvám a vracím jim sebevědomí, o které je okradlo české školství.

To je krásný příměr. Psycholog Šmoldas zase říká: Věci se v podstatě všechny vyvíjejí špatně, ale protože systém není dokonalý, tak se leccos vyvine dobře.

Co z toho vyplývá?

Svoboda, kterou máme, je obrovské břemeno rozhodování. Pěkně to kdysi popsal Milan Knížák slovy: Lidé by nejraději, aby jejich život za ně žil někdo jiný a oni se na to jen zpovzdáli dívali. Rozumíte? Neschopnost převzít odpovědnost a mít současně někoho, na nějž to všechno můžu svést. Víte, co je zajímavé?

Ne.

Jak sociální demokracie rozdává v posledních měsících na všechny strany miliardy, a vůbec jí to v průzkumech nepomáhá. Lidé to totiž berou jako samozřejmost a vůbec je to neoslovuje. Tak nám dali další dávky, no a co? Víte, že téměř polovina národa bere nějaký typ sociálních dávek? No není to ostuda? Bez ohledu na to, jestli je chudý, nebo bohatý. To není normální a společnosti to nemůže prospět. Lidé pak ztrácejí pud starat se sami o sebe.

Máte nějakou teorii na to, proč jde tak nahoru Andrej Babiš?

Jediné, co si neumím vysvětlit, je, že mu všechno prochází. Jeden den řekne A, druhý den opak A, ale nikdo to už neregistruje. Jeho volební věty typu: Chcete lepší Česko? Chcete čekat pět minut u doktora? Chcete se dostat vlakem za čtyřicet minut z Brna do Prahy? To jsou geniální hesla, která zastiňují program sociální demokracie, o němž sám lídr ČSSD Zaorálek prohlásil, že ho většina lidí nečte. Babišovi se však jeho hnutí ANO dříve nebo později rozpadne. Je to jen otázka času.

Vidíte nějaký další silný společenský trend?

Svět je rozhádaný a napětí se projevuje i u nás. To, jak Hitler zblbnul inteligentní německý národ, je dostatečně popsané. To, že k něčemu podobnému došlo v souvislosti s teorií o oteplování planety na globální úrovni, zatím chápe relativně málo lidí. Zároveň jsme strašně netrpěliví a ze všeho děláme katastrofu.

Proč?

Protože hodnotíme věci z hlediska délky lidského života. Ale já to chápu. Islám taky bude za 800 let mírumilovné náboženství, ale kdo by na to čekal, že?

Co říkáte dnešní situaci v Česku, kdy se v hospodách nesmí kouřit a na veřejných místech zase pít alkohol?

To jsem už řešil před několika měsíci v Kanadě, kde tyhle zákony platí. Šéf restaurace nám dal zvláštní know-how. Kouřili jsme venku u otevřeného okna a vždycky natáhli ruku pro pivo uvnitř na stole. Kanaďané tehdy strašně nadávali na svého premiéra a my se ptali: Proč jste se nevzepřeli? Když u nás nastalo něco podobného, nikdo se nevzepřel taky. Naštěstí teď v Senátu řešíme petici 23 tisíc lidí za zmírnění toho zákona. Doufám, že s námi půjde i nový lídr ČSSD Zaorálek, jenž doslova řekl, že jeho strana by spíš měla ochraňovat než buzerovat. To vítám.

Pokrokářský proud v ČSSD byl ve vztahu k cigaretám a alkoholu nejrepresívnější.

Proto by nás pan Zaorálek mohl podpořit a pomoct něco udělat s neúnosnou situací na malých vesnicích. Docházejí mně stovky zoufalých mailů, kde mi píšou lidi, jak mají obrovské problémy se záchranou živností. Existuje přece krásné řešení – oddělené prostory. Řada podniků je má, a dokonce do nich v minulých letech investovala stamilióny korun.

Co bude následovat po regulaci cigaret a alkoholu?

Tipoval bych útoky proti masu. Jedním z argumentů je, že kvůli konzumaci masa se musí chovat příliš mnoho krav, které svými tělesnými pochody zhoršují globální oteplování, takže jezte šťovík, protože vegani také žijí a maso nekonzumují. Říkám, že po EET přijde DDT a to bude teprve tanec.

Co tím myslíte?

Zakážou peníze a všechno se bude dělat přes elektronické platby, takže budou o vás vidět všechno – kolik kartónů cigaret jste si koupil, kolik panáků v hospodě vypil – a teprve teď se vám začnou kompletně míchat do života. Navíc řada lidí si kvůli pohodlnosti nechá dát pod kůži čip, takže vládci digitálního světa je budou mít přečtené jako přes rentgen. Jako prezident bych říkal: Lidi, probuďte se, krok za krokem směřujeme pryč od svobody. Moje prezidentské heslo by naopak bylo: Žít a nechat žít.

Kdo v Parlamentu vytváří tyhle pokrokářské zákony?

Dobrotrusové.

Kdo to je?

Poslanci a senátoři, kteří si myslí, že je někdo nadal myslet si, co je správně a jak má člověk správně žít. Tihle lidé uvěřili tomu, že všichni ostatní se musí chovat tak, jak si oni myslí. A kdo nejde s nimi, jde proti nim.

Vraťme se ještě na začátek k postavě prezidenta Edvarda Beneše. Pochopil jste z ní logiku prezidentského rozhodování?

Beneš nebyl jednoduchá osobnost. Měl jeden špatný povahový rys – cítil se stále nedoceněný, a to už od mládí. Dívat se však dnešníma očima na jeho dobu je složité. Na druhou stranu mám stále silnější pocit, že přichází doba hodně podobná té, v níž se prezident Beneš byl nucen rozhodovat.

V souvislosti s čím?

Například s uprchlickou krizí. Všichni se snaží hledat řešení, a ono žádné korektní neexistuje. Kdo dá příkaz ke střelbě do lidí, kteří se nelegálně snaží překračovat hranice? Někdo říká, že evropská civilizace končí, a já tvrdím: Z hlediska lidského života je to tvrdé hodnocení, ale z hlediska vývoje civilizací jde o přirozený trend.

Počkejte, postupně. Jak se díváte na Benešovy kroky v únoru 1948?

Demokraté tehdy podávali demisi svých ministrů a mysleli, že Beneš ji nepřijme a sestaví novou vládu bez komunistů a pak přistoupí k předčasným volbám. On namísto toho jmenoval vládu komunistickou. To je zase to, co by kdyby. Odpovím jinak. Novináři se teď všech ptají, jestli bych po říjnových volbách jmenoval vládu ANO s komunisty. Mám jednoduchou odpověď: Nejmenoval, ale odstoupil bych. Protože kdybych nejmenoval, tak bych jednal proti ústavě, což prezident nemá. Tak bych odstoupil já.

A co v září 1938? Dal byste na Benešově místě jako vrchní velitel ozbrojených sil příkaz se bránit?

Asi ano, ale to je jen můj odhad. Strašně složitá věc, když v té situaci nejste.

Tak jinak: na Evropu se podle různých analýz v příštích letech budou valit desítky miliónů migrantů ze severní Afriky. Co s tím?

Otázkou je, že i kdyby vrchní velitel ozbrojených sil zavelel, jestli by na ty hranice vůbec někdo šel.

To si máme lehnout na záda a podvolit se?

Protože jsem studoval matematiku, vím, že jsou rovnice, jež nemají řešení, jen si to nechceme přiznat. Stačí se podívat na porodnost ve světě a je zjevné, že končíme jako civilizace.

A z toho aktuálně vyplývá co? Odevzdat platební karty a klíče od aut neziskovkám, které je budou přerozdělovat nově příchozím rodinám se sedmi dětmi? To je samozřejmě nadsázka, ale podstata je jasná – tlak na přerozdělování zdrojů.

Možná i proto žádné korektní řešení není. Kromě toho, co známe z Austrálie, jež prověřuje imigranty mimo svoje území a dává azyl jenom politicky pronásledovaným. Kdo jednou přijde na její území nelegálně, už nemá nikdy v životě šanci dostat povolení k pobytu. Tečka. Ještě k tomu dlouhodobějšímu pohledu. Na jedné významné právní konferenci v Brně jsem se zeptal jednoho ústavního soudce, jak se budeme stavět k právu šarí’a, když ho v budoucnu začne vyznávat určitý počet lidí v Česku. On odpověděl, že když to překročí určitou hranici, tak pak už není žádné řešení než akceptovat realitu. Protože my jsme tak korektní, že už nemůžeme postavit ani vánoční stromek, aby to někoho neurazilo.

Tohle zrodí nové Trumpy.

Ne, to zrodí nové občanské války a Německo bude první stát, kde to začne. Teď se tam všichni tváří, že problém neexistuje, média o něm ve shodě s politiky moc nepíšou, ale až to přesáhne určitou mez, dojde k nepokojům. No a to zrodí úplně jiný typ politiků – vůdce.

Takže jestli dnes ve srovnání s Babišem vděčně vzpomínáme na Paroubka, až nastoupí ti vaši politici budoucnosti, budeme vzpomínat na Babiše jako na demokrata.

Může být. My si to jen nechceme připustit. Lidé mi někdy říkají: Kdo by ale s kým válčil? Odpovídám jim: To už je to poslední. Stačí, aby někdo na Blízkém východě hodil na jiného bombu, a pojede to jako dominový efekt. Je to jako v hospodě. Někdo hodí židlí a pak se celá hospoda pere a nikdo už neví s kým.

Zkusme to jinak: řekněte mi jediný důvod, proč by vás lidé měli jako prezidenta v přímé volbě volit?

Dal bych jim naději a snažil bych se společenské konfl ikty řešit politicky, ne silou. Odmítám hrubost a jen pozdrav „dobrý den“ dokáže hodně a navazuje úžasnou atmosféru mezi lidmi. Tady si lidé nesednou v hospodě k jednomu stolu nebo v autobuse a nepovídají si, třeba jen o počasí. Proč se k sobě nechovat normálně? Blbá nálada vyžaduje tolik energie jako dobrá.
Taky můžu lidem slíbit, na rozdíl od Miloše Zemana nemám sloní paměť. Křivdy si pamatuju až týden a nenechám se jimi ovlivňovat při rozhodování. Zeman si je pamatuje desetiletí a příliš to ovlivňuje jeho úsudek.

Je pravda, že se svou manželkou chodíte od střední školy?

Ne, to máte chybné informace, už od sedmé třídy základní školy, ona tehdy ovšem byla v šestce. Jo, jsme spolu šedesát let.

Takže se asi moc netěšíte, až tady převládne šarí’a a vy budete mít právo mít více žen?

No upřímně, na zahradu bych dvě ženy potřeboval, ale jinak bych asi neměnil. Nebo se vám zdá normální, že v Praze se rozvede každé druhé manželství? Že od roku 1998 byli – s výjimkou Grosse – všichni premiéři rozvedení, a ti poslední tři dokonce ve funkcích? Trend je způsoben rychlostí doby. Nedávno jsem byl svědkem debaty dvou lidí, kteří si vážně říkali, že už spolu chodí tři měsíce a že by se mohli vzít. Říkám: Počkejte, opatrně, vždyť o něm nic nevíte.

Kdy jste se brali?

V pátek 13. září 1968 v Teplicích, a to za nedobrovolné asistence ruských okupačních vojsk, která tři týdny předtím vstoupila do Československa. Jeli jsme v půjčeném černém mercedesu mezi transportéry obsazenými ruskými vojáky, ale víte co, už nebudu vzpomínat. Stejně to mladým nic neříká.

Mimochodem, mladí, víte, že sedmdesát procent voličů má mezi 18 a 50 lety? Proč by měli volit vás, čerstvého sedmdesátníka?

Vzkazuju jim, že už se s radostí těším na osmdesátku, když konečně začnu hrát golf. Teď zatím běhám jenom po tenisových kurtech. Věk je pouze číslo. Bolí mě sice klouby na rukou, ale to je srandička.

Psychosomatici by vám řekli, že se nějak trápíte.

Kdysi, za komunismu, zakázali písničku Trápím se, trápím. No a hlavní ideolog Biľak se tehdy chtěl ukázat jako demokrat a řekl: Veď já se taky trápim, manželka ma trápi, prečo ste to zakázali? Všeci sa dajako trápi.

Chtěl byste lidstvu v oblasti mezilidských vztahů ještě něco vzkázat?

Pánové, před svatbou se podívejte na tchyni, taková bude od určité doby také vaše manželka. Vím, o čem mluvím, tak skvělou tchyni jako já neměl nikdo na světě.

Nějaký vtip na závěr?

V Burkina Fasu by nebyly burkiny žádný problém. Chápu, to je takový slabší vtip, ale já se na Hradě polepším.

JAROSLAV KUBERA studoval matematiku a zahraniční obchod. V letech 1967–1969 pracoval v podniku Sklo Union Teplice, v letech 1969–1990 v podniku Elektrosvit Teplice. Po revoluci byl čtyři roky tajemníkem Městského úřadu v Teplicích. Od roku 1994 byl šestkrát zvolen primátorem Teplic a třikrát senátorem za Teplicko. Dlouhodobě patří v médiích k nejcitovanějším politikům.

Reflex - BOHUMIL PEČINKA 





 

Vloženo: 27. 7. 2017
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 156x, známka: 2.7
Aktuálně
Tiskové zprávy ODS a jejich představitelů
Mirek Topolánek - články a texty