Jaroslav Kubera: homepage

Lidé si v Česku neváží toho, co dnes mají

V letošním roce si připomeneme výročí 30 let od sametové revoluce. Mají se dnes lidé v Česku lépe než před třiceti lety? „Když bychom zbilancovali, co jsme za tři desetiletí získali a co ztratili, tak pozitiva jednoznačně převažují. Bohužel ale mnoho lidí má krátkou paměť a již zapomněli, jak vypadal život za totality,“ říká v rozhovoru Jaroslav Kubera, předseda Senátu Parlamentu České republiky.

Jako dlouholetý starosta a primátor města Teplice, nyní jako předseda Senátu Parlamentu ČR – když budete srovnávat, jaká funkce znamená větší pracovní zátěž?
To je velice jednoduché. Všechno, co jsem doposud dělal, byla úplná pohoda. Pracovní vytížení v minulosti ve všech pozicích, kterými jsem prošel, a nyní je naprosto nesrovnatelné. A to jsem byl už i místopředsedou senátu a ani v této funkci nebylo pracovní zatížení tak extrémní jako mám dnes. Dneska v pozici šéfa senátu mám doslova „našlapaný“ diář na mnoho měsíců dopředu, jedna schůzka za druhou, neustálé přijímání velvyslanců a mnoho dalších povinností. A k tomu se na mě stále ještě obracejí s řadou komunálních záležitostí týkajících se Teplic. Na druhou stranu ale musím uznat, že zkušenost z komunální politiky je pro mne obrovskou výhodou.

Jak se díváte na fungování státní správy a samosprávy a v této souvislosti proklamované digitalizaci?

Že fungování státní správy a samosprávy není ani v nejmenším zrovna efektivní, je asi jasné skoro každému. Vezměte si například malé obce – v jaké jsou kolikrát zoufalé situaci po zrušení okresních úřadů a kdy často nezvládají vykonávat svoji agendu. Jsem proto velmi zdrženlivý ke všem návrhům změn ve fungování státní správy a samosprávy, kdy se někdo snaží celý systém zefektivnit. A to ještě více, když se hovoří o digitalizaci státní správy. Zde jsem přímo skeptický. Nikoliv proto, že by to principiálně bylo špatně, ale když si představím digitalizaci státní správy u nás. Proslulá česká úřední hloupost se nestane chytrostí, když se zdigitalizuje. Aby se u nás mohlo digitalizovat, tak se nejprve musí změnit legislativa. Dokud se nesáhne do zákonů, tak to prakticky nelze realizovat.

Jak vnímáte skutečnost, že narůstá znechucení lidí ohledně fungování státu, skepse týkající se chabé vymahatelnosti práva v Česku?

Toto pozoruji všude kolem sebe, jak stát bobtná, jak hrozivě narůstá byrokracie. A je v podstatě jedno, kdo zrovna vládne. Armáda úředníků se neustále rozrůstá. Takže se ani nedivím obyčejným lidem – jejich znechucení. Stát má bohužel potřebu zasahovat do věcí, které mu často vůbec nepřísluší a ovlivňovat životy lidí takovými způsoby, o které nikdo nestojí. Kolikrát je na počátku dobrá snaha, ale výsledky pak bývají na hony vzdálené tomu, co by lidé vlastně chtěli. Ale to není jen doména naší země. Podívejte se na celou Evropskou unii a armádu unijních úředníků. A z toho už musí být lidem kolikrát zle. Přitom je mnoho věcí, které jsou dobře míněné, například aby měli lidé v unii kvalitní zboží a služby. Unie už ale není schopna pohlídat, aby byla srovnatelná kvalita potravin a dalšího zboží v jednotlivých zemích. Když si například koupím prací prášek stejné značky u nás a třeba v Německu, tak často vidím propastný rozdíl v kvalitě. A stejně tak u potravin. A vymlouvat se na rozdílné chuťové preference lidí v různých zemích je zcela lichý argument.

V letošním roce si připomeneme výročí 30 let od sametové revoluce, kdy je v pravdě ideální čas na bilancování. Mají se dnes lidé v Česku lépe než před třiceti lety?

To rozhodně. Samozřejmě že mnoho lidí je s lecčím nespokojeno, ale když bychom bilancovali, co jsme za tři desetiletí získali a co ztratili, tak pozitiva jednoznačně převažují. A negativa beru jako pouhé marginálie. Bohužel ale mnoho lidí má krátkou paměť a již zapomněli, jak vypadal život za totality. A mají pocit, že dříve bylo všechno lepší, v buřtech bylo maso a podobně. Dodneška si pamatuji řídkou tatarskou omáčku, která se tehdy prodávala – tekla jako voda. V samoobsluhách měli jen švestkové a jablečné kompoty. Jablečný byl za 2,55 Kčs, s lahví za 3,55 koruny a švestkový stál čtyři koruny. To si pamatují stále. Dneska jsou obchody plné zboží, to dříve neexistovalo.

Co byste vzkázal lidem, kteří by se nejraději vrátili zpět do totalitního systému?

Lidem, kteří s nostalgií vzpomínají na minulý režim, jsem na veřejných setkáních vždy říkal, aby až budou doma, si uvařili kávu a podívali se, co si ten den koupili v obchodě. A v klidu zavzpomínali, jestli by si něco takového pořídili i před mnoha lety. Když bych to shrnul, tak lidé nevědí, co dnes mají a neváží si toho. Jistě, existují určité anomálie, jako například vysoké náklady za energie či vodu. Ale v souhrnu se mají lidé dnes daleko lépe, než v minulosti. Bohužel lidé nejvíce vnímají negativní zprávy, které jsou v médiích často zveličovány a přitom jde kolikrát o zcela nepodstatné či úplně bezvýznamné věci. Nebo nesmyslné kampaně, které se někdy nafukují až do obludných rozměrů. A ty pak zásadním způsobem mohou ovlivňovat životy lidí.

Co máte na mysli?

Příkladem takové obludné kampaně je elektromobilita. Co až se po letech ukáže, že to nebyla správná cesta? Mezitím si ale zlikvidujeme automobilový průmysl a co pak budeme dělat? U takovýchto věcí bych byl maximálně zdrženlivý a používal zdravý selský rozum. Hlavně se nenechat navézt do projektů, které jsou od počátku nesmyslné anebo přinejmenším diskutabilní. Jistě, pro některé subjekty může jít o zajímavý byznys, kde lze vydělat spoustu peněz. Obyčejní lidé ale ostrouhají.
V případě elektromobility je kupříkladu hodně diskutabilní, zda bude mít skutečně pozitivní ekologické důsledky. Kde se vezme ta elektřina, kterou se budou vozy nabíjet? V zásuvce, jistě, ale nejdříve bude nutné ji vyrobit. A to nebude v globálu zrovna ekologický proces, když budeme chtít odbourat i jadernou energii.
A ještě další zajímavý aspekt, o kterém jsem v souvislosti s elektromobilitou nedávno hovořil s jedním expertem. Když by bylo cestování elektrickými vozidly výrazně levnější, lidé by tedy ušetřili. Ale co se bude dít s těmito ušetřenými penězi? Lidé je utratí a to za nejrůznější spotřební zboží, jehož výroba zamořuje životní prostředí ještě více než samotná doprava. Takže životní prostředí si tak moc nepolepší.

Díváte se optimisticky do budoucna?

V zásadě ano. Na druhou stranu je potřeba si přiznat, že lidstvo jako takové nezachází s touto planetou zrovna nejlépe. Jednak je nás tady asi už moc – tedy dá se rozhodně hovořit o přelidnění. Na druhou stranu by nás planeta asi i mohla bez problémů všechny uživit, to by se ale lidé museli chovat daleko rozumněji a efektivněji nakládat se zdroji. A tím i efektivněji řídit finanční toky. Ale to je samozřejmě utopie. Takže bude ve světě zatím dál panovat značná nerovnováha mezi oblastmi, kde mají lidé hojnost všeho a kde naopak nemají nic. To se přirozeně musí někdy změnit. Otázkou ale zůstává, jakým způsobem – tedy jak drastickým a kdy něco takového nastane.

Vnímáte hotovostní euro jako téma, kterým by se Česká republika měla v dohledné době zabývat? Tedy má pro nás význam se brzy připojit k měnové unii?

V této věci není potřeba vůbec spěchat, spíše naopak. Tady nejde ani tak o měnu samotnou, s tou v zásadě není problém. Když se podíváme například na Slovensko, tak tam euro funguje docela dobře. Ale je tady jiná věc. Přistoupením k měnové unii se rázem staneme spoluručiteli dluhů Řecka a dalších podobných problémových zemí. Vezměte si, že předlužení Řecka nebylo nijak vyřešeno, jen se problém jednoduše odsunul na později. Teď se přirozeně řeší hlavně Brexit. Euro v Česku tak zatím není aktuální téma. Také i proto, že řada tuzemských firem tuto měnu standardně používá při obchodování už léta a podnikatelé s tím nemají žádný problém.

Mediálně jste znám nejen jako šéf senátu, ale i jako odpůrce zákazu kouření v restauracích. Jak hodnotíte s odstupem dopady protikuřáckého zákona?

Když se zakazovalo kouření v restauracích, tak jsem všechny varoval, že to nepřinese jen dobré věci. Problém se nijak nevyřešil, jen se přesunul. Kuřáci se teď shlukují venku, lidé si pak ztěžují na hluk v ulicích a zápach z cigaret. A přitom je to tak jednoduché – podniky rozdělit na kuřácké a nekuřácké. A u vesnických hospod by se stát do toho neměl plést vůbec. Bohužel problémem je, že stát má stále potřebu takovéto věci regulovat a zasahovat do nich. Místo toho, aby raději nechal podobné záležitosti volně plynout s tím, že se vyřeší samy přirozeným vývojem.

Vedle povolení kouření v restauracích podporujete také myšlenku zrušení nulové tolerance alkoholu za volantem. Nemyslíte, že by to přineslo zvýšení počtu dopravních nehod?

Zavedení tolerance nepatrné hladiny alkoholu u řidičů automobilů by rozhodně neznamenalo automaticky více nehod na silnicích. Náš návrh počítá s tolerancí 0,5 promile alkoholu, což je hodnota, která platí v řadě zemí Evropy. Naopak Česko je v tomto ohledu výjimkou a patří k několika málo zemím v Evropě s nulovou tolerancí alkoholu za volantem. Ve většině evropských zemí, včetně sousedního Německa nebo Rakouska, tolerance bez problémů dlouhodobě funguje. Přitom nehodovost v Rakousku a Německu je nižší než u nás.

Jako druhý nejvyšší ústavní činitel neuvažujete o tom, že se pokusíte pokořit i nejvyšší metu – stát se „jedničkou“  - tedy prezidentem?

Takovými úvahami se nezabývám, i když mě k tomu leckdo přemlouvá. Na druhou stranu musím přiznat, že moje manželka dospěla k závěru, že by to na hradě nemusel být takový pracovní zápřah, jaký zažívám nyní v pozici šéfa senátu. 

Máte vůbec nějaký volný čas pro sebe a své koníčky?

Volný čas je pojem, který v podstatě neznám. Jedna z mála věcí, kterou si stále držím a na kterou si nenechám nikým šáhnout, je sobotní tenis. A to je i jediná chvíle, kdy můžu na chvíli úplně vypnout a myslet jen na hru. Tedy na to, abych vyhrál, protože se hraje o kafe. A to už je motivace, jak ze sebe na kurtu dostat maximum.

Státní správa samospráva

Vloženo: 30. 4. 2019
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 260x, známka: 2.8