Jaroslav Kubera: homepage

Jaroslav Kubera už má dostatek podpisů pod svou prezidentskou kandidaturu

Senátor a dlouholetý teplický primátor Jaroslav Kubera (ODS) se už chystá na případnou prezidentskou kampaň. Přestože definitivní oznámení, zda do boje o Hrad jde, odkládá až po sněmovních volbách. Aby, jak říká, „předčasně neodstartoval“. Zatímco prezident Miloš Zeman ho prý pro vlastní zábavu podporuje, jeho manželka „tiše nesouhlasí“. To kolega senátor a hazardní magnát Ivo Valenta (Soukromníci) už mu prý na kampaň nabídl půjčení vrtulníku. Jaroslav Kubera to řekl v rozhovoru pro Blesk.cz. Aktuálně už posbíral pod svou kandidaturu 19 podpisů.

Jak je to aktuálně s Vaší kandidaturou? Kolik máte podpisů?
V tuto chvíli asi 16 nebo 17 (rozhovor byl pořízen 20. července – pozn. redakce). Potřebných je pouhých 10, ale já jsem měl zájem na tom, aby ty podpisy nebyly jednostranné, protože tato funkce není funkcí jedné strany. Myslím, že mám poměrně široké politické spektrum zastoupené v Senátu.

Kromě ODS jsou tedy zástupci odkud?

Sociální demokraté, ANO, lidovci, Starostové a nezávislí. U podpisů se to nepíše, musel bych se podívat.
 
Jaké reakce vzbudila Vaše kandidatura?
Povzbudivé maily dostávám už dlouhou dobu. Já autorům děkuji, ovšem stále jim vysvětluji, že je to milé, ale při prezidentské volbě se hlasy počítají na miliony. Jen pro pořádek, volby ještě nebyly vyhlášeny, a tak oficiálně nemůže být ještě žádná kampaň. Přesto už se utrácejí miliony za tzv. předkampaň a ten úřad, který to má kontrolovat, s tím má neskonalé potíže, protože neví, jak se má zachovat. Já jsem nikdy neutrácel žádné mimořádné peníze za volební kampaně, protože jsem přesvědčen o tom, že voliči se nedají koupit. Nikdy jsem nepřesáhl částku 100 tisíc korun.

A co senátoři, kteří podepsali Vaši kandidaturu? Chodili za Vámi sami, nebo spíš Vy za nimi?

Bylo to velmi různé. V některých případech jsem se neodvažoval a přišli sami.

Například?
Například Michael Canov přišel sám, někteří sociální demokrati přišli sami, což mě velmi potěšilo, protože je to jakoby konkurenční strana. Řešili jsme také velké dilema, zda nepozastavit členství v ODS a podobně. Aby třeba ti, kteří nemají rádi ODS…
Tak to ale být nemůže. Já nebudu 25 let života v jedné politické straně zaměňovat za to, abych byl u voličů hezký. Myslím, že volič si to přebere a dobře ví, že v jednom z nejdůležitějších hlasování o Lisabonské smlouvě jsem třeba hlasoval proti, přestože ODS hlasovala pro. Ty volby budou výrazně ovlivněny volbami do Poslanecké sněmovny, proto nemá žádný smysl teď dělat kampaň. Zajímavá je záležitost se sociální demokracií, která rozdává miliardy korun voličům a voliči nějak nepochopitelně, i mně je to divné, na to vůbec nereagují. Asi proto, že se máme relativně dobře, tak už to ani nevnímají jako dárky. Přitom pro budoucí rozpočty je to smrtící.

Vaše prezidentská kandidatura, pokud tomu budeme tak říkat, je velmi zvláštní. Už před rokem a půl jste mi říkal, že už jste to oznámil prezidentu Miloši Zemanovi. Pak bylo chvíli ticho po pěšině, teď jste začal sbírat podpisy. Je tohle ten bod, kdy už jste ochoten říct ‚jdu do boje o Hrad‘?

Ne. Ale byl jsem s panem prezidentem na služební cestě v Chorvatsku a on mě celou dobu přesvědčoval, abych do toho šel. On to ale dělá ze zištných důvodů, protože kampaň se mnou by ho bavila. Ona by byla totiž skutečně tak trochu pravo-levá.

A kdy to tedy přijde?

Ten bod přijde někdy v těch chvílích, kdy se bude sestavovat vláda, po volbách.

Tedy přelom října a listopadu?

Já to nedovedu odhadnout. Může se stát, že vláda nakonec bude velmi rychle. Nebo se to může táhnout měsíce. To záleží na okolnostech.

Těžko ale můžete oznamovat kandidaturu až v lednu…

To je samozřejmé. Tam je deadline. Mimochodem ten termín volby je mimořádně nešťastný. Moje kampaně jsou vždy založeny na komunikaci s lidmi, která je v prosinci a lednu velmi obtížná. Nedá se fungovat venku. Druhou mojí částí kampaně bylo, že jsem chodil po hospodách, ale tam teď chodit nemůžu, protože se tam nesmí kouřit, tak co bych tam dělal. Mám za těch 25 let ale tu výhodu, že už mě řada lidí zná.

Kdo bude sponzorovat Vaši kampaň?
To je zatím ve hvězdách.

Mezi podpisy jsem viděla i Vašeho kolegu ze Senátu Ivo Valentu, který dlouhodobě přispívá ODS…
Pan kolega Valenta samozřejmě pomoc přislíbil, dokonce velmi nevšední – že by mi půjčil vrtulník. To není nic snobského…

Vážně?
Vážně. To není kampaň, kterou děláte v okrese. Když máte být jeden den v Ostravě, druhý den v Ústí. Pro mě je lítání skoro jako chození. Není mi to cizí. Mým největším problémem je, že mám velký smysl pro humor, a ne vždy je vnímán dobře. Ale kdo mě zná, tak ví. Já vždycky říkám ‚nenechte se zmást, já většinou něco říkám s humorem, ale jsou to vážné věci‘. Zkuste si tam to vážné v pozadí vybrat.
Umím si dělat legraci i sám ze sebe. Své politické soupeře vnímám politicky jako velké nepřátele, ale lidsky nemám s nikým problém. Nemám rád negativní kampaň. Ode mě se nikdy nedozvíte nic negativního o těch protikandidátech. Navíc opakovaně říkám, že kdo odevzdá kandidátky jako poslední, je ve výhodě.

Takže ještě čekáte s rozhodnutím na nějaké protikandidáty?

Jistě. Po neúspěšných kandidátech, kteří se nedostanou do Poslanecké sněmovny, přibude kandidátů řádově možná v desítkách. Budou mít možná trochu problém sehnat v tom krátkém období těch 50 tisíc podpisů s občankami. Ne každý má tu výhodu, že si oběhne senátory, to je pravda. I proto bych možná zvažoval, jestli si nezískám ještě 20 podpisů poslanců, spíše jako bonus, které už nejsou potřebné pro tu registraci. Ale býti kandidátem obou komor…

Co na to všechno Vaše žena? Pokud se nepletu, příští rok slavíte zlatou svatbu…
Ano, brali jsme se v pátek 13. září 1968 za asistence ruských tanků a my jsme jeli v černém mercedesu, který jsme měli půjčený od jednoho kamaráda. To v těch ruských tancích samozřejmě vyvolávalo emoce a my jsme měli trošku strach. Moje žena chce domů, 25 let jsem rodinu zanedbával. Ona říká, že to už stačí, a má pravdu.

Přestěhuje se případně s Vámi?

Myslím, že ne, že neopustí rodinu. Ta je pro ni to hlavní. Nevím, nedokážu to odhadnout. K její cti musím říct, že nechce, ale říká, že ta nechuť nebude tak silná, aby mi v tom nějakým dramatickým způsobem bránila.

Takže tichý souhlas?
No, to není úplně tichý souhlas. To je tichý nesouhlas, bych spíš řekl (smích). Nebo útrpný.

A ani to Vás neodradilo?
Ježíš, mě odradí úplně jednoduchá věc. Když se objeví kandidát, kdy já smeknu klobouk a řeknu ‚no okamžitě pryč s tím, to je on.

Kdo by to byl?
No to je právě to, že ho musíme najít. Já ho nemám ještě. Já čekám, že se objeví zázrak. Ale není to ten jeden, co dělal v té automobilce. To není on, prostě. Tenhle národ nepotřebuje neobyčejného prezidenta. On potřebuje obyčejného prezidenta pro neobyčejné lidi. To je moje základní krédo.
Prezident nemusí být obrovský machr, protože on tady má 10 milionů obrovských machrů, kteří o tom ale nevědí. Na jedné straně máme nedostatek pokory k práci druhých. Na straně druhé máme strašně málo sebevědomí a je to například vidět i v Senátu při projednávání evropských tisků. Nejsme schopni říct, že tahle směrnice je z našeho pohledu nesmyslná, běžte s tím někam, tohle je nadbytečné, na nic to nepotřebujeme.
 
Blesk - Zuzana Štíchová

Vloženo: 20. 7. 2017
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 100x, známka: 2.8
Aktuálně
Tiskové zprávy ODS a jejich představitelů
Mirek Topolánek - články a texty