Jaroslav Kubera: homepage

Projev na konferenci předsedů Parlamentů zemí V4 u příležitosti 30. výročí Sametové revoluce

Projev předsedy Senátu Parlamentu ČR Jaroslava Kubery na konferenci předsedů Parlamentů zemí V4 u příležitosti 30. výročí Sametové revoluce.

Senát PČR, Hlavní sál , 18.11.2019

Ještě jednou dobrý den!

Zakladatel Československa, a náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, říkával, že k tomu, aby se demokracie stala skutečně pevnou součástí společnosti, je potřeba, aby fungovala bez přerušení alespoň čtyřicet let. My máme ovšem za sebou zatím jenom třicet let. Otázka je, zda těch čtyřicet bude stačit.

Ano, ušli jsme společně velký kus cesty. Poláci, Maďaři, Slováci i my Češi bychom měli býti hrdí na to, kolik ohromných věcí jsme od roku 89 dosáhli. Již jsme politicky, ekonomicky i kulturně pevnou součástí Západu, žijeme v míru a ve svobodných společnostech.

V našem středoevropském prostoru ještě nikdy nebylo tak dobře jako dnes. Važme si toho a bojujme každý den, aby naše demokracie nebyla oslabována či nahlodávána. Mnozí z nás cítíme, že vyhráno není. Nemalá část společnosti má dokonce pocit, že v posledních letech jsme svědky procesů, které jakoby nás vracely zpět. A jak jsem řekl již včera, pád totality v roce 89 neznamená, že svobodu a demokracii mám už navždy zajištěnou.

Jsem už muž v letech, ale život v komunismu si dobře pamatuji. Proto jsem, podobně jako mnoho dalších lidí v našich zemích Visegradské skupiny, citlivý na ideologie, které znovu nepokrytě usilují o omezení našich svobod. Mluvím o ideologiích (-ismech), které opět ve jménu pokroku, všeobecného dobra a údajně lepšího života pro všechny, prosazují jen ten jeden jediný správný pohled na to, jak máme žít.

Mluvím o sociálních progresivistech, kteří nám různými formami vnucují, že nová doba vyžaduje už nejen zákaz kouření, pomalu zákaz automobilismu, ale dokonce rovnou potlačení našich kulturních zvyků a tradic.

Prý jsme povinni do našich zemí vpustit každého, kdo tu chce žít. Prý už neexistuje tradiční rodina, prý ji nejde úzkoprse vidět jen jako mámu, tátu a děti. Prý teď nově existují ne dvě, ale sedmdesát pohlaví. Prý nemáme ve jménu globálního oteplování jíst hovězí a maso obecně. Myslím, že všichni víte, o čem mluvím.

Tento způsob uvažování, který je bohužel u některých našich přátel v západní Evropě čím dál silnější, je to, co dnes nahlodává století trvající civilizační tradice a vývoj v Evropě.

A nejen tím, že v nejlepších tradicích komunistické ideologie, tihle lidé otevřeně prosazují, že LID je nutno i proti jeho vůli donutit ke konání toho, co oni, progresivisté, považují za správné.

Jimi vynucovaná absence jakékoliv debaty a přípustnost plurality názorů ovšem nebezpečně narušuje naší svobodu. Věcná diskuse nabízející jiné, než ty správné názory, se vytrácí. Nesouhlasíš-li, máš stigma. Jsi buď rasista, nebo xenofob nebo homofob nebo popírač klimatické katastrofy. Tím pádem ztrácíš právo na účast v diskusi.

Nebezpečím je i to, co tento progresivistický tlak vyvolává ve společnosti jako přirozený protitlak. Mám na mysli evropský nárůst nezdravého nacionalismu, třídní a kulturní nesnášenlivost, růst politické primitivnosti a populismu, a v neposlední řadě i více antisemitismu.

Bohužel i to jsou jevy, kterých jsme se v našem středoevropském prostoru dosud nezbavili. A je třeba se jim stavět principiálně na odpor. Stejně jako oněm

progresivistickým ideologiím, které bohužel svojí rozpínavostí pomáhají tyto tradiční evropské démony znovu oživovat.

To je pro mne odkaz revolučního roku 89. Bránit svobodu a demokracii proti zhoubným ideologiím, ať už přicházejí z kterékoliv strany politického spektra! Vždyť bez demokracie padá i osobní svoboda a to je nejzákladnější hodnota západní civilizace. Osobní svoboda a osobní zodpovědnost. Musíme tyto hodnoty bránit principiálně, bez taktizování, bez kličkování. A nejlíp jak dovedeme.

A samozřejmě musíme doufat, že nám prozřetelnost dá oněch čtyřicet let, o kterých mluvil Masaryk, jako o nutné podmínce, aby demokracie v našich středoevropských společnostech zapustila skutečné kořeny. Já věřím, že tomu tak bude.

A věřím, že společný postup v těchto otázkách zemí V4 se nakonec prosadí i v Evropské unii. Náš společný příspěvek do dalších let je proto nabíledni.

Děkuji Vám za pozornost.

Vloženo: 18. 11. 2019
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 54x, známka: 3.1