Jaroslav Kubera: homepage

Projev na mezinárodní konferenci Terezínská deklarace – deset let poté

Projev předsedy Senátu PČR Jaroslava Kubery na mezinárodní konferenci „Terezínská deklarace – deset let poté“

18. června 2019, Uměleckoprůmyslové muzeum Praha

Vaše Excelence, dámy a pánové, vážení zahraniční hosté,


velmi si vážím pozvání na slavnostní zahájení této konference, která se koná při příležitosti 10. výročí Terezínské deklarace.

Kdo si myslel, že konec války a postupný návrat poměrů k mírovému životu povede také k majetkovému vyrovnání válečných majetkových zločinů, osudově se mýlil. Do těchto, již tak složitých záležitostí, vstoupily studená válka, rozdělená Evropa i svět.

Teprve pád komunismu umožnil svobodné pátrání a hledání cest a způsobů, jak napravit majetkové zločiny a křivdy na obětech holocaustu. Ale ani to nestačilo, a tak zde stále existuje mnoho nevyřešených případů.

Terezínská deklarace, která vznikla v závěru českého předsednictví Evropské unii, proto byla logickým vyústěním snah zlo odčinit, křivdy napravit. Její podpis představiteli 47 států považuji za jeden z nejdůležitějších výsledků (počinů) našeho předsednictví.

Nepřísluší mě hodnotit, co všechno se za těch deset let podařilo, nebo co se nesetkalo s dostatečnou podporou. Od toho je tato konference. Přesto bych se rád zmínil o dvou oblastech, které se k deklaraci vztahují.

Antisemitismus, popírání nebo bagatelizování holocaustu ani více než 70 let po skončení druhé světové války nevymizel. V České republice se sice neprojevuje takovými excesy a zločiny jako v některých státech západní Evropy či v USA. Nicméně i u nás se setkáváme s poničenými náhrobky na židovských hřbitovech, nebo památníky, připomínající utrpení našich spoluobčanů během holocaustu. Jsem přesvědčen, že na této klidnější situaci u nás mají mj. velký podíl vzdělávací a výchovné projekty pro studenty i pedagogy, nebo vzpomínkové či kulturní akce pro veřejnost. Hluboce si vážím statečnosti a odvahy přeživších a „Wintonových dětí“ předstoupit před mladou generaci a předávat jí často nesdělitelná svědectví. Za všechnu tuto osvětovou činnost je třeba poděkovat židovským obcím, institucím jako Památník Terezín, Židovské muzeum, Institut Terezínské iniciativy, izraelskému velvyslanectví, dalším organizacím i jednotlivcům.

Nicméně to všechno, stejně jako sociální péče o přeživší a další služby, musejí být z něčeho financovány. A to je druhá oblast, kterou bych zmínil.

Nemravný Zákon č. 125/2019 Sb. o zdanění finančních náhrad církvím a náboženským společnostem, který i přes většinové zamítnutí Senátem protlačila s hlasitou podporou komunistů stávající koalice ve Sněmovně a podepsal prezidenta, a který má vejít v účinnost 1. ledna 2020, těžce narušuje kontinuitu restitucí, navracení odcizeného majetku i návazné osamostatnění církví a náboženských společností od státu. Ale především ničí důvěru okradených v právní stát a jejich zákonná oprávněná očekávání finančního odškodnění. Při vědomí této nedemokratické absurdity míří k Ústavnímu soudu dvě senátní stížnosti. Jsem přesvědčen, že Ústavní soud rozhodne ve jménu spravedlnosti a práva.

Vážené dámy a pánové, jsem proto velmi rád, že tato konference se pokusí znovu, a o deset let zkušenější definovat, v čem je problém, jak ho řešit a napravit. Mějme na paměti, že neodčiněné zločiny jsou pořád zločiny, a pokud tu takové jsou, nelze mluvit o vyrovnání, o konci utrpení.
Přeji této konferenci mnoho nových podnětů a plodných diskusí, přeji si, aby co je možné, bylo napraveno. Jenom tak podáme důkaz, že to s vyrovnáním, ať už restitučním, či jiným, myslíme opravdu vážně.

 
  
             














 

Vloženo: 18. 6. 2019
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 68x, známka: 2.9