Jaroslav Kubera: homepage

Rozhovor - Změna Ústavy zakotvující civilní držení zbraní v současnosti nemá šanci projít

Jaroslav Kubera se v listopadu loňského roku stal předsedou Senátu.  Význam Senátu pro civilní držení zbraní se ukázal především v prosinci 2017, kdy návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti republiky, který zaváděl ústavní ochranu držení zbraní, získal pouze 28 hlasů z 36 potřebných pro přijetí (ve sněmovně dříve prošel většinou 139:9). Právě otázka ústavní novely se vedle tlaků Evropské unie na omezování civilního držení zbraní a přípravy nové zbraňové legislativy stala jedním z témat rozhovoru pro zbrojnice.com.

Pane předsedo, o vedení Senátu jste se utkal s kandidátem nominovaným KDU-ČSL a Zelenými. Viděno optikou hlasování o novele ústavního zákona o bezpečnosti šlo o střet kandidáta strany nejvíce hájící držení zbraní zákonadbalými občany s kandidátem nejvíce „protizbraňových“ stran. Je civilní držení zbraní v Senátu stranickým tématem, nebo spíše otázkou individuálního názoru bez ohledu na stranické linie?

Ne, nemyslím si, že by to bylo stranickým tématem. Jde to napříč. Pokud si to dobře pamatuju, tak hlavní problém byl ve snaze řešit držení zbraní ústavně. Nebyl problém v nalezení přijatelného řešení na zákonné úrovni. Je to stejné jako se současným návrhem dávat do Ústavy český jazyk.
My teď obecně bojujeme za to, aby se Ústava neotevírala. Nejen v této věci, ale bojíme se, že když se do ní zasáhne, tak se ozvou další, kteří by chtěli něco měnit. Třeba pravomoci prezidenta a tak dále. Takže je obecně snaha Ústavu neotevírat.
Byť my jako Senát bychom taky rádi viděli změnu v prodloužení lhůty na schvalování zákonů na 60 dnů. Zrovna u toho se zdá, že by se to mohlo dostat na pořad jako součást změn týkajících se Nejvyššího kontrolního úřadu. Ale ani v tomto si nedovolím odhadnout, co se stane.
 
Máte tedy za to, že senátní volby co se týče šancí ústavního zakotvení civilního držení zbraní nepřinesly žádnou zásadní změnu?

Myslím si, že by taková novela neprošla. A to ne kvůli zbraním, ale kvůli obavě z otevření Ústavy dalším změnám. Jestli by se tam dostaly nebo nedostaly zbraně, o to přímo nejde, spíš je obava, že by se tam dostalo něco jiného, co opravdu nechceme. Takže bude proti tomu otvírání odpor.
V tom předchozím složení dokonce většina senátorů podepsala prohlášení, ve kterém jakékoliv otevírání Ústavy odmítali.
Myslím si ale, že klíčové co do zbraní není, co bude v Ústavě, ale jak bude vypadat samotný zákon, který to bude řešit.
 
Od některých odpůrců předchozího návrhu zazněl názor, že špatné bylo technické řešení. Tedy že bylo nešťastné řešení na úrovni ústavního zákona o bezpečnosti republiky, ale že by byli otevřeni tomu, kdyby to bylo řešeno přímo v Listině. Myslíte, že ani posun v tomto směru by neměl větší šanci na schválení Senátem?

Já si myslím, že to je neprůchodné. Oni se toho prostě bojí. Lepší je teď to řešit na zákonné úrovni. Senátorům se zdá, že to tam teď prostě nepatří.
 
Jaký máte pohled na tzv. zbraňovou směrnici? Senát kromě odmítnutí „ústavní novely“ stejný den přijal usnesení, podle nějž vládu vyzval, aby „důsledně dbala na ochranu práv oprávněných držitelů zbraní, zejména pak u těch částí směrnice, kde omezující či zakazující ustanovení zjevně nemají souvislost s avizovaným bojem s terorismem.“ Kde končí „implementační“ hranice toho, co by již bylo v rozporu s tímto usnesením Senátu?

Já se přiznám, že si už detail, co se zbraňové směrnice týká, tolik nepamatuji. Vím, že se více dotkla například historických zbraní.
V obecné rovině je můj názor na evropské směrnice známý a radši ho teď neprezentuju, protože přece jen jako předseda Senátu jsem v jiné pozici. Ta zásadní věc ale je, že podle mne toto vůbec nespadá do kompetencí Evropské unie. Držení zbraní je věcí národních států a ty by si měly zákony upravit podle svých tradic. V některých zemích to má větší váhu, v jiných menší.
Když to řeknu úplně jednoduše – známe stav naší armády. Byť to řada lidí nerada slyší, tak může přijít stav, kdy nám i v tomto směru může být civilní držení zbraní dobré. Nedávno se počítalo, jak dlouho bychom se dokázali bránit, a to je teda bída.
 
Když hovoříte o té odlišnosti národních úprav – Česká republika je jedním z posledních států Evropy, kde lze zbraně držet nejen pro lov a sport, ale občané je mohou také držet a nosit pro osobní ochranu. Jak vnímáte toto české specifikum?

Já v tomto ohledu vnímám jako velký problém současný přístup k obraně střelnou zbraní proti někomu třeba s baseballovou pálkou. I když i to se už posunulo, dříve by člověk byl skoro jistě odsouzený. Soudy to braly jako nepřiměřenou obranu, což je hluboký omyl, protože rána do hlavy pálkou může být stejně tak smrtelná. Zrovna nedávno jsem zaznamenal případ, kde se někdo snažil zklidnit rvačku, dostal pěstí a zemřel.
To pak vede k druhému extrému, kdy někteří sice mají pistoli a i když si myslí, že ji mají na sebeobranu, tak ji nepoužijí, když by měli. Takový člověk je pak vystrašený jak městský policajt, který má pistoli na nic. On ji nepoužije, protože se bojí toho následného vyšetřování státní policií. Ta bude řešit, jestli všechno udělal a řekl přesně podle předpisů, ale ve stresu to ani není možné. Někdy ta situace ani nedává prostor k nějakým výzvám nebo výstražnému výstřelu.
Samozřejmě, když pak takový držitel zbraně není dost psychicky silný a bojí se ji použít a narazí na útočníka, který je bez skrupulí, tak skončí mrtvý.
 
Nakousl jste problematiku nutné obrany. Vy byste tedy byl proto, aby se v souvislosti s přípravou nové zbraňové legislativy otevřela také problematika nutné obrany v trestním zákoníku?

Myslím, že to je téma, které by se určitě mělo otevřít. Osobně znám třeba případy lidí, kteří se bránili například plynovou pistolí, a pak čelili stíhání policie, i když podle mého názoru neměli.
 
Vláda nyní připravuje zcela novou zbraňovou legislativu, jejíž součástí by měl být také „zákon o nakládání se zbraněmi v oblasti vnitřní bezpečnosti“. Ten by měl formalizovat možnosti zapojení ozbrojených občanů v případě například krizových stavů. Jaký na toto máte názor?

Já si myslím, že to je celkem jednoduché. Armáda je profesionální a je relativně velmi malá. U lidí, kteří mají zbrojní průkaz a zbraně, je předpoklad, že budou mnohem lépe připraveni třeba převzít i vojenskou zbraň. Takže nakonec by se to bez nich stejně neobešlo.
Já zbrojní průkaz nemám, ale od lidí, kteří si zbrojní průkaz dělali, vím, že získat ho není triviální. Myslím si, že pro stát je dobré mít v tomto směru vyškolené občany.
Samozřejmě odpůrci budou vždy poukazovat na to, že i přes přísné zkoušky může projít nějaký psychopat a způsobit tragédii. Jenže to je něco, co by se stalo bez ohledu na směrnici nebo zákon.
To je podobné jako s alkoholem za volantem. Všichni jsou omezováni, aby neměli ani půl promile alkoholu za volantem. Je kolem toho obrovská naprosto nesmyslná diskuse. Argumentem jsou vždy autonehody. Jenže ty autonehody vždycky páchají řidiči, kteří mají dvě nebo tři promile, ne ti, co si dali po obědě pivo. Těm s půl promile dají fouknout, když do nich někdo shodou okolností naboural na křižovatce, a ve statistice to pak vedou jako nehodu s alkoholem.
 
Současný pracovní návrh nového zákona o zbraních počítá s výrazným zpřísněním podmínek pro držení plynových a poplašných pistolí. Ty lze dnes držet bez plnění jakýchkoliv formalit a představují oblíbený prostředek lupičů. V souvislosti s tím nicméně existují obavy, že kriminálníci užívající tyto „nezbraně“ začnou více užívat například běžně dostupné kuchyňské nože, které mohou být na rozdíl od plynovek smrtící. Co si o tom myslíte?

Já musím říct, že nože jsou daleko nebezpečnější. Zranění způsobená bodnou zbraní jsou strašná. Oproti tomu plynová pistole… pokud to není tak nablízko, že by padl výstřel přímo proti očím a mohlo dojít k ohrožení zraku, tak i při výstřelu zblízka to je sice nepříjemné, ale nevede to k nějakému trvalému následku.
Zpřísnění režimu pro plynové pistole ničemu nepomůže. Mimochodem, já sám mám plynovou pistoli. První náboj v ní mám poplašný a ty další plynové.
 
V prosinci loňského roku Evropský parlament přijal usnesení, kterým mimo jiné doporučil členským státům v rámci boje proti terorismu zvážit zákazy nošení nožů, případně úplně zakázat prodej a držení tzv. „zvlášť nebezpečných nožů“. Co si myslíte o této výzvě?

Vím, že už teď se v některých zemích měří, jaká délka nože je či není životu nebezpečná. Dnes i kolikrát když někomu najdou v autě v Německu nůž, i když ho má třeba na svačinu, tak je z toho velký problém.
Jako boj proti terorismu… to je cesta do pekel. Vždyť člověka můžete zabít i nožem na dorty. Je to něco podobného, jako když v letadlech zakázali kovové příbory, pak zakázali vodu, pak se musely sundávat boty.
Přitom teroristé si na černém trhu kupují kalašnikovy.
 
Co Vás napadne, když slyšíte větu: „Monopol násilí patří státu“, kterou se někdy ohánějí odpůrci civilního držení zbraní?

Kdybychom to vzali doslova, tak bychom vůbec nesměli mít žádnou nutnou obranu. Protože to by člověk vždycky musel nejprve zavolat policii, ale než vytáhne telefon, to už může být mrtvý.
 
Co byste jako druhý nejvyšší ústavní činitel vzkázal českým legálním držitelům zbraní v této době, kdy se jich řada v souvislosti s evropským vývojem obává konfiskací a omezování civilního držení zbraní do budoucna?

Jediné, co bych jim vzkázal, je, aby vytrvali. Extrémy všeho druhu jsou škodlivé. Hysterie odpůrců držení zbraní se bude vždy opírat o tvrzení: nemáš zbraň, nemůže se nic stát.
Jenže pak tady budou jiné než střelné zbraně. Třeba zranění po úderu kovovým boxerem, ta jsou šílená. Nebo zranění bodnou zbraní, ta jsou často nebezpečnější než střelná.
Abych to shrnul. Je jasné, že to není triviální problém. Ale když se k němu bude přistupovat bez hysterie, tak je řešitelný ke spokojenosti všech stran.
 

zbrojnice.com - zbrojnice.com
 

Vloženo: 19. 2. 2019
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 478x, známka: 2.8