Jaroslav Kubera: homepage

Vadí mi svaté nadšení pro nesmysly. Dnešní extrém může být zítra normou, hájí Kubera svá slova o ekologické totalitě

Předseda Senátu Jaroslav Kubera sklidil od části veřejnosti kritiku za svůj projev při pietním aktu v Terezíně, při němž varoval, že totalita je v současnosti zahalována do slov jako „ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus“. Před podobným problémem varoval také k výročí „Vítězného února“. V rozhovoru pro Deník N říká, že si za svými slovy stojí, prý byla špatně pochopena.

Hrozí Česku nová totalita?
Tahle otázka zazněla už po mém projevu v Nerudovce k výročí „Vítězného února“. Starší generace má totalitu spojenou s nacismem nebo komunismem. Když o ní slyší v jiné souvislosti, rozdělují Totalitu a totalitu. Já vnímám, že v nové totalitě nejsou miliony mrtvých, ale je stejně nebezpečná.

V čem?

Já se strašně bojím hysterie, která se odehrává ve světě. Stává se, že někdo něco vykřikne, lidé se toho chytnou a stane se z toho světová modla. Ať je to #MeToo, elektromobilita nebo globální oteplování. Objeví se vždy nějaké svaté nadšení pro určitou věc. Lidé, co četli můj projev celý, si rozhodně nemyslí, že by to působilo zvláštně. Vyvolalo to neuvěřitelnou vlnu solidarity. Lidé mi psali a nepotřebovali vysvětlovat, protože si můj projev přečetli celý.

Já jsem ho také četl.

Tak vám musí být jasné, o čem je. Já chápu námitku, že možná nepatří na tryznu, ale já si naopak myslím, že se na to musí upozorňovat právě tam. Nedávno jsem dával rozhovor Hospodářským novinám a novinářky se mě ptaly, jestli se nezaštiťuji extrémními příklady. Třeba tím, že vegani rozbíjejí výlohy ve Francii. Ony argumentovaly, že je to extrém. Já říkám, že je to extrém, ale jen zatím. Zítra může být z extrému norma.

Dnes se stává normou, že ten, kdo zpochybňuje, zdali jsme schopni rozhodnout, jestli teplota planety stoupne o dva stupně nebo o jeden a půl, je ostrakizován. Já nezpochybňuji, že dochází ke klimatickým změnám. Miliony let dochází ke změnám ve vesmíru.

Debata je o tom, jaký vliv na to má člověk.

Ano, to je správná debata. Já souhlasím, že vliv zde je. Vůbec se nechováme hezky k planetě, ale ve skutečnosti naše chování nemá na přírodu zásadní vliv, protože jsme příliš malí na to, abychom ji mohli ovlivnit. Řeknu to na jiném příkladu – jaderné válce. Existuje názor, že po jaderné válce by tady nezůstal kámen na kameni. To samozřejmě není pravda.

Odborná veřejnost poukazuje na to, že vliv člověka na klima je naopak zásadní. Což je také důvod, proč mladí lidé protestují. Opírají se o vědecké závěry. Vy jejich postoje zlehčujete, když je označujete za totalitní.

Ty debaty jsou legitimní. Ale jsme ve stadiu, kdy se v nich řídíme větou: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“ Dá se to ale také říci jinak. Já říkám, že tito novodobí kádrováci by byli ozdobou každého akčního výboru Národní fronty v roce 1948, ale protože v té době většinou nežili ani jejich rodiče, tak o tom sami nevědí.

Neděláte vy totéž? Vede se širší debata o tom, jak silný je vliv člověka na změnu klimatu. Vy tady zástupce protinázoru označujete za kádrováky, totalitáře, což automaticky vyvolává nesmiřitelnost postojů.

Já jsem poslední, kdo by se snažil rozšiřovat negativní postoje a rozdělovat společnost. Já jsem pozitivní člověk, dokonce si myslím, že jsem velmi hrdý na to, co jako země dokážeme, a snažím se na to poukazovat. Štve mě, že se tu nerespektuje jiný názor.

Já odlišným názorům rozumím a respektuji je, ale jsou věci, které mně prostě třeba u veganů hrozně vadí. Já jsem jako primátor Teplic řešil případy, kdy děti terorizovaly rodiče za to, že nejsou vegani. To je přeci šílené. Rodiče jsou masožravci a jejich děti je za to terorizují.

Terorizují je asi silné slovo, ne?

Samozřejmě, terorizují v uvozovkách.

To je ale to, o čem mluvím. Jestli touto dikcí, kdy označujete postoje názorových oponentů slovy jako totalita či terorizování, nestavíte mezi sebou a jimi nepřekonatelnou hranici.

Asi je to dané tím, jak moc mě to znepokojuje. Už jsme ale zase u toho, nerozumíme nadsázce. Nadsázka nesmí být brána zcela vážně.

Na druhou stranu o totalitě jste mluvil na Terezínské tryzně, kam asi nadsázka nepatří.

Pak mi vysvětlete, že když se po Terezínské tryzně ozvala ženská lobby…

Ozvala se nejenom Česká ženská lobby, ale i Amnesty International, potomci protinacistického odboráře Evžena Šterna nebo Česká unie židovské mládeže.

Zástupci židovské mládeže možná ano, ale jak velká židovská obec, tak ta malá se mě ptaly, jestli mi někam mohou dát svou podporu. Vkládat mi do mého projevu, že je to neúcta k obětem či pozůstalým, je absurdní. Já spolupracuji s židovskou obcí 25 let.

Už jsme zase u toho. Já jsem uctil památku obětí a pozůstalých v době, kdy ve Francii radí Židům, že by neměli nosit jarmulky, protože by to někoho mohlo pobouřit. To jsou věci, které mě strašně znepokojují, proto pak možná používám silnější výrazy, abych vyjádřil své znepokojení.

Nejde ale jen o Židy. Lidé mi vyčítají, že jsem zaprodal Teplice muslimům, přitom jako město jsme jim neprodali jediný barák. To udělali místní občané, kteří dostali dobrou nabídku. Lidé, kteří uvidí moji zahrádku, řeknou, že jsem typický zelený. Nemám rád památkáře, přitom jsem rozený staromilec a všechno starožitné z kontejnerů vyberu. Ten problém a můj postoj je velmi komplexní.

O to víc mě potěšilo, jak pak reagovali lidé. Ozývali se mi právníci, lékaři, ale také dělníci. Podivovali se nad tím, že to někomu bylo nesrozumitelné.

Když jsem se nad tím zamýšlel, říkal jsem si, které problémy v současnosti trápí Česko. Schyluje se k největší demonstraci od listopadu 1989, mluví se o ovlivňování justice ze strany prezidenta, řeší se vliv Ruska a Číny. Do toho vy jako připomínku totality zmíníte ekologii, životní prostředí nebo rovnost pohlaví. Jsou to skutečně ty zásadní problémy?

Ne, určitě ne. Asi bych nepozval vedení Milionu chvilek pro demokracii do Senátu, kdybych necítil, že zde tyto problémy jsou. Možná je to dané mou bývalou funkcí, kdy jsem si jako primátor Teplic zažil své, a vnímám, jak problematicky právě postoje, které jsem na tryzně zmínil, lidi zasahují. Požadavky jejich zástupců jdou za hranu a často jsou extrémní.

Třeba pro památkáře je lepší, když barák spadne, než aby dovolili jeho přestavbu. Podobně ale bojuji třeba s elektromobilitou, která se zde objevila jako spása ovzduší ve městech. Já jsem bytostně přesvědčený, že je to špatně.

Proč?

Elektromobilita má smysl ve dvou případech – malinká autíčka jezdící po městech na nákupy nebo hybridní trolejbusy, které hromadně nakupujeme v Teplicích. Autobus uveze 40 lidí, tam se elektromobilita hodí, ale Tesla? Co to je za nesmysl?

Takže vám vadí to, že je podporována myšlenka omezení spalovacích motorů pro osobní dopravu?

Vadí mi to svaté nadšení pro něco, co nedává smysl. Praha 7 vyhlásila klimatickou nouzi, což je nesmysl.

Je to reakce na zhoršující se klimatické podmínky a životní situaci ve městech, kde se rapidně zvyšují teploty v letních dnech.

To je podobné jak s Gretou a jejími následovníky. Já když jsem slyšel rozhovory s nějakými dětmi z Česka, tak vůbec nevěděly, která bije. To by měly radši chodit do školy.

Oni právě poukazují na to, že nemá smysl chodit do školy, když je kvůli zlehčování klimatického problému, jako to třeba děláte vy, nečeká hezká budoucnost.

Co když jsou ta očekávání mylná? Co když přijde rapidní ochlazení? Tady neexistuje jasná shoda. Já je nemůžu respektovat, když mají požadavky, které nejsou splnitelné a často jsou nesmyslné. Dám příklad ze Senátu.

Kolegyně Seitlová se snažila, abychom v Senátu vyřadili mléko v umělohmotných baleních – ty malé smetánky. Stačí se nad tím hluboce zamyslet a uvědomíme si, že je to nesmysl. Museli bychom to přelévat do konviček a denně by se tady vylilo několik desítek litrů mléka, protože tu není takový provoz, aby se to vyplatilo.

Stejné je to třeba s lítáním. Lidé přicházejí s myšlenkou, že by se nemělo létat, ale jenom jezdit vlakem. To už je pro mě úplně za hranou normálnosti. Budeme lítat! V tom vidím tu totalitu. Vnucování svého nesmyslného názoru.

Totalita je v Česku historicky spojována především s nějakým majoritním myšlením a potlačováním minorit. Přitom témata a postoje, před nimiž varujete, jsou právě minoritní. Mám to chápat tak, že je tady totalita menšin?

Já tomu říkám bolševické myšlení. To nemá nějakou politickou konotaci. Funguje v pravicové i levicové straně. To spočívá v tom, proč se nejsme schopni dohodnout na tom, abychom měli hospody, kde se smí a kde se nesmí kouřit. Neexistuje racionální důvod, abychom neměli oddělené prostory, kde se smí kouřit.

Já jsem mířil spíš na to, jestli tady za totalitu neoznačujete nějaké minoritní myšlení?

Dobře. A jak se srovnáte s tím, že jedu jako vedoucí delegace se třemi senátorkami do Tokia na konferenci o ženách v politice? Jak se s tím srovnáte? Když říkají, že neuznávám rovnost žen. Já uznávám rovnost žen, neuznávám kvóty.

Tohle chápu, na druhou stranu se sám označujete za bojovníka proti #MeToo, což je mnohými chápáno jako zlehčování problému, kterým sexuální obtěžování žen ve společnosti je.

Znáte nějakého instalatéra v USA, který by byl obviněn z toho, že zneužíval nějakou mladou holku?

Ne, ale já neznám žádného instalatéra.

Zajímavé je, že ty postižené jdou vždy za tím, kdo je známý.

To ale není pravda. Tyto projevy jsou jen nejvíce mediálně známé.

Celé to vyvrcholilo tím, že americký herec Liam Neeson řekl, že poté co mu černoch znásilnil kamarádku, měl nutkání jít zabít nějakého černocha. On to neudělal, ale v té velké přiznávací vlně sám přiznal své pochybnosti a strhla se na něj vlna kritiky.

Kromě vlny kritiky to zvedlo také vlnu podpory, kdy otevřeně dokázal mluvit o svých démonech a uvědomovat si, jak problematický jeho postoj byl.

Stejně jako můj projev na Terezínské tryzně. Tam byla podpora od lidí devět ku jedné, oproti těm kritickým. Jak je to možné?

Jestli to neukazuje na to, že tady zastáváte názor většiny a názor menšiny bagatelizujete a haníte, čímž proti té menšině bojujete.

Já si ale nemyslím, že proti nim nějak bojuji.

Vyhradil jste jim místo ve dvou svých pietních projevech, kde jste je označil za myšlenky totality.

Už tam mě překvapilo, že na to byly nepříjemné reakce. Na slovo totalita a na to, že ho dávám do jiných souvislostí, než jsou u nás historicky vnímané.

A proč máte potřebu to zmiňovat?

Protože mi vadí hysterie a extrémy. Vadí mi kampaně. Není to #MeToo, ale třeba elektromobilita. To je kampaň.

Čí je to kampaň?

Někoho, kdo na tom chce vydělat, nebo někoho, kdo se pro to nadchnul, ale nedomyslel konce. Ve chvíli, kdy někdo řekne, že dáme dotace na nákup elektromobilů, tak je to špatně. Já to ukazuju na systému CD a USB. Dnes už takřka nikdo CD nevyužívá, protože USB jsou výhodnější. Ten technologický vývoj v daném odvětví šel mimo politiku. Nebyly dotace. Elektromobily musí prokázat nárok na život. Ne žít z dotací.

Co pro vás znamená možnost, že můžete vystoupit na vzpomínkové akci?

Mám k tomu krásný příběh, který rychle řeknu. V Německu žil ve 30. letech člověk, který měl koloniál. Pak přišel Hitler a řekl, ať neprodává Židům. On nevěděl proč, ale nikdo neprodával Židům, tak jim také neprodával. Pak za ním někdo přišel a zeptal se ho, jestli by nechtěl do NSDAP, že to nic není, jen se budou scházet na pivo.

Pak po dlouhém procesu se z toho člověka stal až šéf koncentračního tábora, kterého po válce popravili. Obyčejný Němec, kterého zničil režim. Co ten režim dokázal s člověkem udělat, je šílené, to je třeba si připomínat. Stejné to bylo u nás.

Podobně se nad tím zamýšlel i spisovatel Jiří Padevět, který říkal, že vzpomínka je především připomenutím toho, čeho je režim schopný, a zamyšlením nad vlastní mentální silou. Otázkou je, jestli tohle vychází z vašich výstupů? Vy to vztahujete k současnosti a tryznu využíváte jako možnost, jak poukázat na nějaké názorové oponenty.

Je třeba to číst jako celek. Já si myslím, že to z mého projevu jasně vyznívá.

Jaroslav Kubera (72)
Jeden z nejvýraznějších politiků ODS. V Senátu sedí nepřetržitě od roku 2000, po loňských volbách se stal jeho předsedou. V letech 1994 až 2018 byl primátorem Teplic. V severočeském městě je nyní zastupitelem. Působí i v zastupitelstvu Ústeckého kraje. Před rokem 1989 pracoval v teplických podnicích Sklo Union a Elektrosvit.

Deník N - Prokop Vodrážka
 

Vloženo: 18. 6. 2019
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 250x, známka: 2.8